Přeskočit na obsah
Používáním webu vyjadřujete souhlas s využíváním cookies.

Historie sboru

Co je Církev bratrská?

  • je společenství zahrnující lidi všech generací, rodiny i jednotlivce, věřící i víru hledající, potřebné i pomáhající, lidi, kteří si navzájem chtějí být blízko 
  • pracuje zhruba na 160 místech, ve sborech a přidružených stanicích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 
  • je spojena jedním Vyznáním víry a společně přijatými Duchovními zásadami života a budování církve
  • spolu s ostatními křesťanskými církvemi se hlásí k osobní víře v jednoho Boha – Otce, Syna a Ducha svatého, který stvořil svět, stal se v Ježíši Kristu jedním z nás a s námi dodnes zůstává 
  • navazuje na tradici staré jednoty českých bratří a usiluje o soudobé, praktické křesťanství v duchu Bible: v podstatných otázkách svornost, v ostatních záležitostech volnost, a ve všem láska

Církev bratrskou dnes tvoří svazek necelých 80 sborů s bohatstvím rozličných duchovních tradic. Všechny sbory jsou samostatné a vzájemně nezávislé, současně si uvědomují, že potřebují žít a sloužit v jednotě, bratrské pomoci a spolupráci. Proto se sjednocují na společném Vyznání víry a zásadách křesťanského života podle Bible. K některým sborům patří i vícero tzv. kazatelských anebo misijních stanic, jakýchsi zárodečných buněk církve. Sbory jsou seskupeny do několika seniorátů. Sbory jsou spravovány kazatelem a staršovstvem. Členové církve jsou vedeni k životu osobní křesťanské víry, věrnosti Božímu slovu, k životu naplněnému láskou k Bohu a lidem.

Více o historii Církve bratrské >>

Čemu věříme?

Preambule

Za pravidlo víry a života přijímá Církev bratrská Písmo svaté – Bibli. Hlásí se ke starokřesťanským vyznáním víry (Apoštolské vyznání, Nicejsko-cařihradské, Chalkedonské, Athanasiovo), k reformovaným konfesím (zvl. Druhá Helvetská konfese, Heidelberský a Malý Westminsterský katechismus), k odkazu Jednoty bratrské (zvl. Vyznání Jednoty bratří českých podle vydání Komenského z roku 1662) a k zásadám evangelikálního hnutí, vyjádřeným např. vyznáním Lausannského závazku z roku 1974 a Závazku z Kapského města z roku 2010.


O zjevení

Věříme, že se Bůh zjevuje všem lidem ve všech dobách prostřednictvím svého stvoření, v mravním zákoně ve svědomí člověka i v dějinách. Zvláštním způsobem se dával poznat svému vyvolenému lidu zjevováním své vůle v událostech dějin spásy, skrze svůj Zákon, slovy svých poslů. S konečnou platností se zjevil ve svém Synu Ježíši Kristu.


O Písmu svatém

Věříme, že Písmo svaté Starého a Nového zákona je Božím slovem vyjádřeným slovy lidských autorů. Písmo svaté má stránku božskou i lidskou. Středem Písma je Ježíš Kristus, vtělené Boží slovo, a slovní vyjádření Písma je plně inspirované Duchem svatým. Písmo svaté je nejvyšší autoritou naší víry a života, je neomylnou, dostatečnou a srozumitelnou pravdou Božího zjevení. Je Božím darem církvi, světlem a prostředkem společenství Boha a člověka. Pro správné pochopení Písma a jeho aplikaci v našich životech je třeba nechat se vést Duchem svatým. Potřebujeme také pomoc ostatních věřících a vykladačů Písma. Písmo je nám dáno, abychom věřili všemu, co vyučuje, byli poslušní všemu, co požaduje, a důvěřovali všemu, co zaslibuje.


O Bohu

Věříme v jednoho Boha, dokonalého ve svých vlastnostech a činech, věčně přebývajícího v milující jednotě tří osob, Otce, Syna a Ducha svatého. Tyto tři osoby tvoří dokonalou jednotu, každá je plně Bůh a věčně existují jako trojjediný Bůh.


O stvoření

Věříme, že Bůh svým Slovem stvořil všechno, viditelné i neviditelné, a dokončené dílo bylo velmi dobré. Bůh stvořil člověka, muže a ženu, jako svůj obraz. Bůh nám svěřil zemi do správcovství, abychom ji obdělávali a střežili, vděčně a moudře užívali jeho dobrých darů a na jeho péči spoléhali, a tak žili k jeho slávě a radovali se ze vztahu s ním. Věříme, že Bůh ve své prozřetelnosti zachovává a řídí celý svět k naplnění svých záměrů, nikoho však nezbavil odpovědnosti za vlastní rozhodování.


O hříchu

Věříme, že první lidé, Adam a Eva, zhřešili, když byli svedeni satanem. Jako potomci Adama jsme hříšníky, z přirozenosti i volbou, svým životem porušujeme Boží zákon a svou nedůvěrou, pýchou, neposlušností a svévolí tento stav potvrzujeme. Přivoláváme tak na sebe Boží hněv a soud a podléháme smrti jako mzdě hříchu. Pouze Božím spásným dílem v Ježíši Kristu můžeme být zachráněni.


O Ježíši Kristu

Věříme, že Ježíš Kristus je vtělený Boží syn, pravý Bůh a pravý člověk. Jako zaslíbený Mesiáš Izraele byl počat z Ducha svatého, narodil se z panny Marie, žil bezhříšným životem, byl ukřižován za vlády Pontského Piláta, vstal tělesně z mrtvých, vstoupil na nebesa a sedí na pravici Boha Otce jako prostředník nové smlouvy mezi Bohem a lidmi. Ježíš Kristus je náš zástupce a oběť smíření za hřích světa. Jeho smrt a vzkříšení tvoří jediný základ spásy.


O Duchu svatém

Věříme, že Duch svatý je osobou trojjediného Boha, skrze kterou Bůh působí ve stvoření a uvádí do života lidí Boží spasitelné dílo v Kristu. Duch svatý usvědčuje z hříchu, vede k pokání a víře v Krista, znovuzrozením činí z lidí nová stvoření a začleňuje je do Boží rodiny. Svým přebýváním je posvěcuje, vyučuje a osvěcuje, vede, zmocňuje a vystrojuje svými dary k životu, ke službě v církvi i k misijnímu poslání ve světě.


O spáse

Věříme, že Bůh z pouhé milosti naplnil v Ježíši Kristu svůj věčný plán spásy. Hříšníkovi, který byl povolán v Pánu Ježíši a který se v pokání a víře obrací k živému Bohu, dává Bůh svým slovem účast na Kristově smrti a vzkříšení. Člověku je odpuštěno, stává se ospravedlněným údem těla Kristova, Božího lidu, a znovuzrozeným Božím dítětem, je osvobozen k novému životu v posvěcení a k radostné naději na dovršení spásy ve vzkříšení těla a věčném životě v Boží přítomnosti.


O církvi

Věříme, že Bůh povolával a shromažďoval svůj lid již v dějinách Izraele. Ježíš Kristus tvoří lid nové smlouvy ze všech národů světa jako svou církev. Církev je společenství těch, kteří byli v Kristu spaseni a Duchem svatým zapojeni do těla Kristova, jehož on je hlavou. Věříme, že církev je jedna, obecná, svatá a apoštolská. Církev je všude tam, kde se zvěstuje Boží slovo, slaví se svátosti a věřící se vzájemně povzbuzují a napomínají, aby rostli do Kristovy podoby.


O poslání církve

Věříme, že posláním církve je uctívat Boha a dosvědčovat všem lidem Boží lásku. Církev je povolána zvěstovat jedinečnost Ježíše Krista a spasení v něm, získávat mu učedníky, pomáhat potřebným, stavět se proti každé formě nespravedlnosti a přijímat spoluodpovědnost za Boží stvoření.


O posledních věcech

Věříme, že Ježíš Kristus přijde ve své moci a slávě, aby v plnosti dovršil Boží království. Očekávání Kristova návratu, k němuž dojde v čase, který zná pouze Bůh, vyžaduje stálou bdělost a motivuje věřící ke zbožnému životu. Všichni vstanou z mrtvých a na Božím soudu budou nespravedliví odsouzeni k věčnému trestu a spravedliví v Kristu budou přijati do věčné radosti a slávy nového nebe a do nové země. Tam budou uctívat Boha, sloužit mu a věčně se radovat v jeho přítomnosti.


Jak to vše v Opavě začalo?

První shromáždění se konalo v květnu 1928 v budově obecné školy na Gabelsbergově, dnes Mařádkové ulici. Jednalo se vlastně o evangelizační shromáždění na které br. Zíka sezval řadu svých známých – asi 35 osob. Do Opavy se pak přistěhovala věřící sestra Válková s rodinou do nádražního domku a tak Pán Bůh svým způsobem přidával nové věřící, takže se shromáždění udržela. V době hospodářské krize navíc mohli Zíkovi na svém štítinském statku dát zaměstnání řadě lidí a bratrům v Kristu. Prakticky až do roku 1938. A tady najdeme další příklad toho, jak Pán Bůh vyslýchá naše modlitby, i když mnohdy jinak, než si představujeme. Sboreček se rozrůstal. Nadšení a chuť byla prý veliká. Bratři chodili po Opavě a dívali se, která budova by se hodila pro modlitebnu a modlili se. Místo nového domečku však přišla mobilizace a nástup německé armády věřící rozehnal. Zdálo se, že je všemu konec, ale on to byl vlastně začátek. Po roce 1945 se věřící do Opavy vrátili a přišli i noví. Jakoby Pán Bůh šlehl kouzelným proutkem. Símě, které jakoby nevzešlo najednou začalo klíčit.

Shromáždění se konala v rodinách, ve kterých – podle dohody uzavřené v roce 1946 – shromáždění vedl vždy jednou měsíčně správce ostravského sboru. A to hned na třech místech – v sobotu odpoledne v Opavě u Gebauerů, v neděli dopoledne v Krnově u Víkových a tentýž den odpoledne na Štítině na statku bratra Zíky. Tragédií pro štítinské byl nástup komunistického režimu, zábor statku a odsouzení Miloše Zíky na 2 roky vězení, které mu prominuli, když se upsal k 10 letům práce na šachtě. Těžiště sborové činnosti se tak soustředilo do Opavy, kam se po válce v roce 1945 přistěhovaly dvě rodiny Gebauerovi a Kopečtí. Zahajovací shromáždění bylo kolem kulatého stolu v bytě Gebauerových pod vedením kazatele L.Rejchrta, v září 1946. V srpnu 1949 nastoupil do Ostravy br. kazatel Urban, který přijížděl do Opavy dvakrát i vícekrát v měsíci. Kruh posluchačů Božího slova se zvětšoval, byt byl už těsný, tak bratři si pronajali prostory opuštěné německé stavební firmy, které stavebně upravili a tak 16. prosince 1951 byla slavnostně otevřena první modlitebna Církve bratrské v Opavě v domě Na rybníčku. Od té doby bylo shromáždění pravidelně každou neděli odpoledne a ve čtvrtek večer biblická a modlitební hodina. Tehdejším soudruhům byla modlitebna trnem v oku, tak nám ji zbourali s odůvodněním, že tam budou stavět byty pro vojáky (dodnes je toto místo prázdné). Tak jsme si stavebně upravili další místnost a 10.10.1954 jsme zahajovali shromáždění v druhé modlitebně na Hany Kvapilové 9-11. 

Prvním kazatelem v Opavě byl br. kazatel Kostomlatský, který se dal do služby v 71 letech, nastoupil 19.8.1956 a věrně sloužil až do roku 1964. Během jeho služby se rozrostla práce nejenom s dětmi v besídce, ale i s dorostem, mládeží a pěveckým sborem. To se opět nelíbilo „soudruhům“. Poměrně hezkou modlitebnu, kterou si sbor vybudoval místo bývalé Stavební kanceláře na Hany Kvapilové, museli věřící odstoupit a vyměnit v roce 1962 za závadný vlhký tmavý byt bez sociálního zařízení na třídě Rudé armády dnes Olbrichově ulici. Zahajovací shromáždění ve třetí modlitebně 1.7.1962 uvedl kazatel Kostomlatský Žalmem 23 "Hospodin je můj pastýř". Připomíná mi to zápas Izáka o studny, když Filištínští viděli jak se daří Izákovi, tak mu vždy zasypali studny. Izák se nedal odradit a kopal studny nové. Izák slyšel hlas Hospodinův - „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, neboť jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé símě kvůli Abrahamovi svému služebníku“ 1Moj. 26 12-32, 23. Můžeme vždy spolehnout na Hospodina, protože je to Jeho dílo, na nás je abychom kopali studny. 

Druhým kazatelem v Opavě byl od 24.října 1964 br. kazatel Heczko, který zde získal blízký vztah k věřícím na Ukrajině a v Rusku díky bratru Polínko, který jezdíval do Opavy. V Opavě sloužil až do 2.února 1971, kdy ho vystřídal bratr Stryja. Třetí modlitebna byla tmavá s vlhkými zdmi, plísní, nedalo se tam větrat, protože okna byly do rušné ulice a přístup byl dlouhou chodbou, která byla současně skladem přilehlého sklenářství. Sám církevní tajemník po té, co při návštěvě vdechl údajně ten příšerný vzduch prohodil: Prosím Vás, v tom žijete? Najděte si nějaké místo a my vám ho schválíme. Tak byl r. 1976 koupen dům na Hradecká 50, který byl adaptován a 26.6.1977 slavnostně otevřen sál, od té doby nastala desetiletá přestavba svépomocí celého domu. Nejprve sklepy se proměnily v jídelnu s kuchyní, sociální zařízení a kotelnu. Následně v půdních prostorách se zřídily místnosti pro besídku, dorost, které alternativně sloužily jako noclehárna s wc a koupelnou a kancelář kazatele. Potom se dům „oblékl“ do nové fasády se střechou. Následovala modernizace bytu kazatele. 28.října 1984 byl instalován v Opavě br. kaz Pavel Urban, kterého vystřídal kazatel David Javornický 19.6.1988.

K obrovské změně došlo v období po roce 1989, kdy jsme prožili jisté probuzení. Rozjíždí se celá řada nových služeb ve věznici, nemocnicích, na školách. Rozšířili jsme sál o přísálí a vybudovali baptisterium ve kterém jsme pokřtili od 5.5.1991 do odchodu br.kazatele Javornického do června 1994 - 56 věřících. Přichází noví lidé a CB Opava, která byla dosud kazatelskou stanicí ostravského sboru se 1. ledna 1991 osamostatnila. Vznikl samostatný sbor, který pod sebou měl dvě stanice – v Krnově a na Štítině, kde shromáždění začala opět r. 1974. V té době vznikla poprvé myšlenka na vybudování střediska Elim, jako místo pro druhý sbor CB v Opavě, protože stávající modlitebna už kapacitně byla přeplněna a hledali jsme řešení pro tuto situaci. Celou věc jsme předkládali Pánu Bohu na modlitbách a čekali na odpověď.

Po odchodu kazatele Davida Javornického na theologický seminář CB v Praze na dva roky přijal službu v Opavě v letech 1994 -1996 br.kazatel Zdeněk Chromčák.

Po vikariátu v Opavě a Ostravě nastoupil službu v našem sboru Martin Profelt. Během jeho služby ještě první tři roky sbor početně rostl, proto jsme zahájili stavbu střediska Elim. Zakoupili jsme zdevastovanou kotelnu, která sloužila pro výstavbu sídliště, na kterou jsme vypracovali projekt, který by vyhovoval budoucímu církevnímu domu, ale také sociální činnosti. Pán Bůh vyslyšel modlitby dal nám prostředky a firmu a za rok byla stavba připravena k užívání. Potom došlo až do roku 2013 k útlumu duchovního i početního růstu sboru, proto jsme ve středisku Elim rozjeli a udržovali jen sociální práci.

Kazatelská služba Martina Profelta skončila v roce 2005, kdy na roční vikariát přišel David Kašper, kterého v roce 2006 vystřídal kazatel Karel Buba, jenž po celé své dvouleté působení pomáhal staršovstvu hledat vhodného kazatele pro opavský sbor. Tato akce nebyla úspěšná, tak Rada CB zde v roce 2008 umístila vikáře Samuele Fürsta, kterému po tříletém snažení se nepodařilo absolvovat vikariát, takže od roku 2011 do 2013 jsme byli sborem bez kazatele. Bylo to období kdy nás Pán Bůh vychovával ale i zkoušel.

V roce 2013 přijal službu kazatele Tadeáš Staniek, který ještě tentýž rok z důvodu těžké nemoci službu ukončil, přesto nastartoval řadu sborových aktivit.

Pán Bůh vyslyšel naše modlitby a ještě v listopadu 2013 přijal službu v našem sboru kazatel Bc. Matúš Kušnír pod jehož vedením začal opět náš sbor růst. Prožíváme Boží požehnání a nyní nastalo naplnění původní vize založení druhého sboru CB v Elimu. Krátce poté jsme přijali další výzvu a v roce 2017 založili stanici sboru v Bruntále.


připravil Pravdomil Gebauer


KAZATELÉ SBORU:

  • 1956-1964 kaz. Antonín Kostomlatský
  • 1964-1971 kaz. Stanislav Heczko
  • 1971-1984 br. Karel Stryja
  • 1984-1988 kaz. Pavel Urban
  • 1988-1994 kaz. David Javornický
  • 1994-1996 kaz. Zdeněk Chromčák
  • 1996-2005 kaz. Martin Profelt
  • 2005-2006 vik. David Kašper
  • 2006-2008 kaz. Karel Buba
  • 2008-2011 vik. Samuel Fürst
  • 2013 kaz. Tadeáš Staniek
  • 2013-2023 kaz. Matúš Kušnír
  • 2016-2023 kaz. Tomáš Kolman
  • 2019-2020 vik. Lukáš Nyzio
  • 2021-2022 vik. Vojtěch Barot
  • 2022-dosud vik. Antonín Prokůpek
  • 2024-dosud kaz. Jaroslav Pokorný