Zpráva kazatele o stavu sboru – za rok 2017

Milí členové sboru,

V roce 2017 nás provázel biblický verš z Filipským 2,13-14: “Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí! Všechno dělejte bez reptání a dohadování.” Byli jsme vyzváni Božím slovem, aby naše víra nebyla zredukována do zbožných tužeb a přání, ale aby v ní nechyběly skutky, ono “činění”. S vědomím toho, že i naše skutky se dějí díky Božímu působení. Ale to nás nezbavuje zodpovědnosti za to, abychom “svou spásu uváděli ve skutek” (12.v.).

Chci Vám všem velmi poděkovat za minulý rok 2017. Byl to rok plný uskutečňování Božích vizí s církví i se světem, také jsme zdolali několik nových výzev, které nám Pán Bůh poslal do cesty. Zase o něco málo jsme se přiblížili naplňění naší sborové vize, která zní: “Bohem způsobené vycházení, učednictví a vyučování”. Těch výzev před námi je však ještě mnohem více. Některé z nich nejsou snadno měřitelné, rozhodují však o duchovní životaschopnosti jednotlivců, rodin a potažmo i sboru. V mé zprávě se jim budu podrobněji věnovat.

Naše sny v podobě druhého sboru CB v Opavě začaly mít reálné základy. Jsem za všechny Elimáky vděčný, zvláště děkuji za Vaši odvahu vykročit do neznáma, za otevřenost pro nové formy služby, za různorodost, která může být velikým obohacením těm, kterým sloužíte.

Díky Božímu požehnání v podobě otevřených dveří a úsilí mnoha lidí z řad členů sboru, se povedlo začít novou misijní práci v Bruntále. Bruntálský model zakládání sboru je poněkud odlišný od toho v Elimu, je velmi úzce spjat se sborem mateřským a je přímo závislý na aktivní účasti členů mateřského sboru na dění v Bruntále. Alespoň na začátku. Povzbuzuji Vás proto k účasti na všech možných aktivitách nové stanice s vědomím toho, že samotná přítomnost je službou, nehledě na možnosti k rozhovorům s novými – neznámými lidmi, které se u těchto setkání přímo nabízejí.

To jsou beze sporu velké události v životě sboru a mnozí nám je závidí. Mnozí si jich všímají a fandí nám. Týká se to způsobu vzniku druhého sboru v Elimu (vyslání a požehnání členů sboru), tak i poměrně brzkého začátku další misijí práce. Nicméně chci důrazně upozornit na něco, co je těžko měřitelné však je životně důležité pro naší sborovou komunitu. Mám na mysli osobní hluboký vztah s Bohem, učednický a misijní životní styl. Máme první relevantní údaje z pastoračních návštěv, které ukazují na často neuspokojivý duchovní stav jednotlivců i rodin. Navštívení si často nemohou vzpomenout na Boží oslovení, které prožili v poslední době, nevidí příležitosti ke svědectví ve svém okolí, o své víře zarytě mlčí, neumí formulovat evangelium srozumitelným způsobem, nikoho učednicky nedoprovázejí, nikdo nedoprovází je. A ještě jsou přesvědčeni, že je to normální stav.

Předchozí řádky jistě nejsou určeny všem navštíveným, jsou rodiny a jednotlivci, kde vidíme zdravý duchovní život doprovázen různými symptomy, a nezbývá než povzbudit je k následování Krista. Pro ty, kteří se poznali v předchozích řádcích mám návrh – nebojte se o svých pochybnostech, bázlivosti, neumělosti mluvit se staršími, budeme společně hledat východisko, dáme praktické rady, ukážeme jaké nástroje v praxi použít. Proto tady jsme. Koneckonců nemusí to být starší sboru, kdo vám v tom poradí, je mnoho obdarovaných bratří a sester v našem sboru, na které je možné se obrátit.

Jistou pomocí může být série kázání o pěti duchovních darech, kterou jsme právě dokončili. I zde apeluji na to, abychom se neuspokojili vyslechnutím, ale abychom zkoumali a objevili svoje obdarování a začali jím sloužit církvi, také v pokoře se učili tomu, v čem obdarovaní nejsme. Mám za to, že mezi námi je mnoho pastýřů, učitelů a velmi málo proroků a evangelistů. Služme svým obdarováním s radostí a nadšením, a v poslušnosti Kristu a pokoře se učme sloužit tím, co není naší silnou stránkou. Přece velké poslání se netýká jen evangelistů, ale každého z nás.

Může se také stát, že v zápalu služby polevíme v osobní zbožnosti (vztah s Bohem začneme vnímat čistě služebně), pozapomeneme žít misijní a učednický způsob života, poněvadž viditelné aktivity uchlácholí naše svědomí. Tak rychle budeme pospíchat do jeruzálemského chrámu na službu Boží, že nebudeme mít čas se zabývat raněným Samařanem. Proto také tolik apoštolských výzev nově založeným sborům v podobě epištol, aby se nevytratilo to, co činí církev církví. A co působí, že Boží království roste, ať už má podobu nového sboru, nové stanice, nové skupiny čtení Bible, nových učednických vztahů, nových rozhovorů o Bohu s neznámými.

Statistika tvrdí, že 98 % křesťanů nesdílí svojí víru s druhými. Neplní tak poslání křesťana. Statistika dále uvádí, že 81% nekřesťanů nezná žádného křesťana ve svém okolí. Tuto brutální realitu musíme zvrátit! Myslím to naprosto vážně. Pokud se nezačne projevovat ve větším měřítku učednický a misijní životní styl vycházející z našeho sboru, pomalu se staneme lidovou církví, plnou nedělních křesťanů, spolkem a klubem přátel, kde sice bude prima duchovní klima, ale ztratíme svůj smysl – být solí této zemi, být světlem tomuto světu. Přinášet smysl života tam, kde není, svítit Kristovým světlem do tmy tohoto věku. Dát lidem šanci setkat se s Ježíšem. Tato rozhodnutí mají přesah do věčnosti.

Doufám, že jste touto zprávou vyburcováni, možná až pobouřeni. Pokud ano, splnil jsem svůj úkol.

Na závěr chci poděkovat starším sboru za jejich pomoc a spolupráci. Jsem rád, že spolu tvoříme jednotný tým, který se navzájem podporuje, modlí se, ale také tvrdě pracuje na Božím díle, ať už v oblasti pastýřské péče, misijní práce nebo hospodářských a správních záležitostí. Za rok touto dobou budeme volit staršovstvo na nové funkční období. Přeji nám všem rozpoznání Boží vůle a Boží moudrost.
 

Matúš Kušnír
kazatel

Autor příspěvku: Matúš Kušnír

Sdílej tuto stránku: