Služebník vedoucím

Matouš 20,20-28

Vítám Vás a přeji všem dobré ráno. Chtěl bych poděkovat Matúšovi za příležitost dnes kázat – velmi se těším na společné čtení Božího slova.

V lidské přirozenosti je něco, co touží po velikosti. Nedávno jsem se zeptal svého přítele, jak se daří jeho fotbalovému týmu. Když mi říkal, že jeho tým je předposlední, všiml jsem si, že je z toho zklamaný. Proč? Protože ve sportu měříme úspěch podle vyhraných zápasů. Pracuji jako matematik na Slezské univerzitě, a ve výzkumu se velikosti dosahuje vydáváním článků. Političtí lídři dosahují velikosti navazováním spojenectví a výhrou ve volbách. 

Ale teď mi dovolte, abych Vám položil otázku: Jak se křesťan stane velikým? Tím, že se bude modlit? Nebo trpět? Že bude vést ostatní? Že bude dávat? Stáváme se opravdu velikými v našich rolích – jako pastoři, starší, učitelé nebo dobrovolníci? Je Matúš větší než Tonda, protože Matúš káže a Tonda spravuje věci? Pokud CB Elim zasáhne větší množství lidí evangeliem než CB Hradecká, bude to znamenat, že Tomáš je větší než Matúš? Co je zapotřebí, aby se křesťan stal skutečně velikým?

Ježíšovi učedníci také kdysi bojovali s těmito otázkami. Otevřete společně se mnou v Bibli Matouše, 20. kapitolu.  Začněme s verši 20-21.

Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.“

Co se zde odehrává? Jakub a Jan, tito dva synové Zebedeovi, žádají, aby byli velkými v Ježíšově království. Naše dnešní otázka zní: Jak může křesťan dosáhnout velikosti? Jakub a Jan zkouší politický přístup – jdou za Ježíšem soukromě se svou matkou a ona říká: „Ježíši, až se staneš králem, slib, že mým synům dáš ty dvě nejvyšší pozice ve svém království, po tvé pravici a levici.“

Ještě než začneme obviňovat Jakuba a Jana, připomeňme si, co se stalo v předchozí kapitole. Za prvé, Ježíš svým dvanácti učedníkům slíbil postavení moci ve svém království. Takto to najdeme v Matoušovi 19:28. Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“ Za druhé si musíme uvědomit, že Ježíšův slib dvanácti trůnů byl odpovědí na Petrovu odvážnou žádost z předchozího 27. verše: Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“ Pokud žádost o odměnu prošla Petrovi, možná to bude fungovat i pro Jakuba a Jana. 

Mám silnou vzpomínku na letní basketbalový tábor, kterého jsem se účastnil jako dítě. Na konci týdne trenéři rozdávali různá ocenění, včetně ocenění za nejlepší sportovní chování. Byl jsem si úplně jistý, že vyhraji. Seděl jsem na tribuně a čekal, až trenér Huckabee vysloví moje jméno. Pořád si dovedu vybavit ten šok, když trenér řekl jiné jméno. Šel jsem za ním potom sám na konci slavnostního předávání cen s otázkou: „Pokud byste uděloval cenu za druhé místo, kdo by ji získal?“. Trenér se na mě nenaštval. Jen se usmál a laskavě mi vysvětlil, že mi nemůže na takovou otázku odpovědět. Nebylo v jeho moci, toto rozhodnout. Je to trochu jako Ježíšova odpověď na otázku Jakuba a Jana. Čtěme dál Matouše 20,22-23.

Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „Můžeme.“ Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“ 

Bible jasně učí, že můžeme získat odměny v Ježíšově přicházejícím království. Z předchozího textu se dovídáme, jaké jsou dvě z těchto odměn – místa po Ježíšově pravici a levici. Kdo ale tyto místa dostane? Zdá se, že ti kteří tyto dvě místa získají, zakusí nějaký druh velkého utrpení… budou „pít Ježíšův kalich“. Ale kromě tohoto náznaku, nemáme ani ponětí, kdo budou oni dva velcí křesťané. Ježíš Jakuba ani Jana nekárá, ale jemně odmítá slíbit jim takové postavení. 

Vzpomínáte si, jak matematici dosahují velikosti? Vydáváme vědecké články. Když píšeme články, česká vláda odměňuje naše univerzity většími finančními prostředky. Existuje obsáhlý vzorec, podle kterého se rozhoduje, kolik peněz která univerzita dostane. A každé dva roky musí česká vláda ten vzorec změnit, protože lidé začnou tento systém zneužívat. Dám Vám jeden příklad: Mezi roky 1990 a 2009 napsal šéfredaktor časopisu s názvem „Chaos, Solitons & Fractals” více než 300 článků a vydal je ve zmíněném vlastním vědeckém časopise. Jeho články odkazovaly jeden na druhý, a tak to vypadalo, že časopis má vysoký index hodnocení, tzv. impakt faktor, v oblasti aktuálního výzkumu. Publikování článků v tomto časopise se pak podle vzorce české vlády stalo velmi žádaným. Jejda. 

Ježíš je moudrý. Nedává k dispozici „návod na získání odměn“, aby Vám pomohl vypočítat Vaše nebeské hodnocení podle tabulek. Ve skutečnosti, Ježíš v celém Matoušově evangeliu opakuje, že přidělování nebeských odměn bude docela překvapivé. Mnozí první budou poslední a poslední první.

To nás přivádí zpět k naší hlavní otázce. Jak mohou křesťané dosáhnout velikosti? Vraťme se tedy k našemu textu a podívejme se, jak Ježíš obrací tento spor v příležitost k vyučování.

Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry. Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ 

Slyšíte ten kontrast v tom, co Ježíš říká? Tento svět si spojuje velikost s vedením, mocí a někdy i zneužíváním. Ale křesťané dosahují velikosti tím, že slouží.

Chtěl bych teď chvíli mluvit o tom, jak spojit tyto dvě myšlenky – vedení a službu, dohromady. Společně se podíváme na čtyři příklady.

Prvním příkladem je král Achab. Achab chtěl získat pozemek blízko svého paláce, ale Nábot mu ho nechtěl prodat. Jenže Achab byl králem, a tak jeho žena využila svou moc a dala Nábota zabít a Achab si pak pozemek prostě vzal. Toto není příklad vedení službou; to je zneužití vedoucí pozice – zneužívání svého mocenského postavení k tomu, abych si vzal, co chci. A smutnou pravdou je, že se k tomu uchylují křesťanští vedoucí i dnes. Někdy je to zcela zřejmé – jako když jsem byl dítě a policie přišla do mé křesťanské školy a zatkla hlavního účetního za zpronevěru. Jenže někdy je to méně nápadné. Manželé, zamyslete se nad svými povinnostmi vedoucího v manželství. Přemýšlejte o rozhodnutích týkajících se plánování aktivit, společného rozpočtu i manželské postele. Jsou tato rozhodnutí zaměřená na uspokojování vašich přání a potřeb? Nebo používáte své vedoucí postavení ke službě?

Druhým příkladem jsem já sám. Minulý víkend jsme na křesťanské konferenci dostali výzvu přemýšlet nad tím, co nám brání ve službě. Uvědomil jsem si, že jsem někdy jako vedoucí pasivní. A největším problémem je pro mě strach ze selhání. Co když nebude moje vyučování bráno vážně? Co když ten konflikt neskončí dobře? Co když nebude moje žena reagovat? Je těžké udělat ten první krok, když nevím, jak se situace vyvine. Ježíšovo vyučování o velikosti promlouvá i do mé situace. Velikost není o tom, zda jsem nebo nejsem dost dobrý, či zda jsem nebo nejsem přijímán. Pokud udělám ten odvážný krok ke službě druhým z milujícího srdce, v důvěře, že se Bůh postará o následky, pak jsem už v božích očích velikosti dosáhl.

Třetí příklad je také z mé osobní zkušenosti. Jedna z nejtěžších věcí, kterou jsem v církevním životě zažil, se týkala jednoho vedoucího. Vždy, když se mnou mluvil, žádal mě, abych se ještě intenzivněji zapojil do služby. Postupem času jsem se začal cítit využívaný, jako kdybych nebyl nic víc než jen nástroj potřebný k růstu jeho služby. To také není vedení službou. Ježíšova cesta k velikosti vypadá jinak.

Je vzrušující být součástí rostoucí církve. Jsem hrdý na novou stanici v Elimu. Nedočkavě se těším na novou službu návštěv starších sboru. Jsem hrdý, že studijní biblické skupinky, ženská skupinka a sportovní služba jsou z Církve Bratrské, ale chtěl bych teď dát zvláštní výzvu všem vedoucím v našem sboru. Nikdy nedopusťte, aby vaše vize velkého CB, nahradila vaši vizi velkého Luďka, velké Hanky a velkého Mojmíra. Bůh nám nedává lidi, aby uskutečňovali naše služby. Dává nám služby, abychom sloužili lidem.

A nakonec, uzavřeme pozitivním příkladem vedení službou, naším pánem Ježíšem. Ježíš zemřel, aby nám sloužil – nesl boží trest za naše hříchy, aby nám mohlo být odpuštěno. A Ježíš vstal z mrtvých a stále nám slouží. Bible říká, že Ježíš nám připravuje domov, obhajuje nás, pomáhá nám, když jsme v pokušení a žije v nás. Tak moc Vás Ježíš miluje. A vždy nás nejprve volá do vztahu. To je mnohem důležitější, než jakákoli oběť ve službě, kterou můžete přinést. Vyhraďte si čas, abyste se těšili ze svého Boha – poznali jeho lásku a na oplátku milovali Jeho.

  

Samuel Roth

Autor příspěvku: Matúš Kušnír

Sdílej tuto stránku: