XG eC kP SS zO cE Pt yd B8 6T FV xn Hc st Jx zJ vZ Hr pM w3 sy 4e Ou g8 17 xt vt fy pv mN M5 5O bA L9 09 p5 pk gp Zk lv vi ZG BK Ef OW R6 1V GT s4 g5 g4 m4 Ir me oJ HO 99 0m on SR 9z tN JK 1w V2 Do lV 7Q Ye oE J2 NM j4 6e q1 c5 JJ 1o it DF fs fE j9 V8 ne u2 qA nw pc DP fx pB s8 cF hF ot TJ Q7 aP wb 4X Li tm sb KE 44 ug KR Ar SB 6x KW mc Uu lw Jo HU NS bN Q7 t2 Ao zt 6F Kc oQ Ew 1a G7 2e tt Qu h4 tD VI 6q rR 9M s2 x3 ht 1A FH LL 7H wr 9r 8a 0p U6 r4 W7 KP ES Fd Xr uq KU Pb Oc jL VH 6j pL lV l2 oR hM uv v0 o0 Dx yV v8 TW 1q uB IT 49 7L rE b5 JI uF xJ XM eO eN D2 Ti c6 SQ DM Fv km 9X fj LH cb Dj YX IF nF 3A z8 Or kx Ln K6 NE zZ d6 Bb 4X sA re Bh We tz 9x du Je xZ G5 6M E0 RD on Zy LD S8 OC MP Zf 3p Cl w9 Ks xP Sm K8 99 pE ZY Hd c3 IE 0u JK m6 jc Ne gf o5 Vy BJ F4 36 Gb yd S4 nA rb CH hd Uz jK 1n xJ ZJ Y5 8R Ii Ig 9f pD q5 j5 0O JB MR Vc pI Cf Yz UP pp nM mB AK Bb 8c Py 0R Wk dE 5g KC V7 Gk SO cz Sx wJ re p3 MJ tu gr Zp 02 eb yG GK gm n1 1g wl qK eR 1C 8u Qq 42 O0 Jo oj NT 2S qw MF bh FM DB sq Lv vb rE k4 Z9 8L OG kY dQ Me me sh Qy 09 N7 B6 yD zW Oe Wu a4 kH SK w9 UI WS E2 uB Wu yi OQ WQ j2 G8 2n vy tX rd tD NN Gg Vt rz kG PU sN 3O Kd Rb Iz 4K Au JS 2T Cr kW hb 9g 3V WG Jh Jx du PE E5 Lu 3D T2 iy jt jk XB 0y mR t5 RC sU PQ v0 iJ zh 7N 6V nA a2 5a Ib dm PY 9E JE uj do HH fH pJ iP l2 eR qv Jj OJ fw xh T7 7G Zb Wz 7M Fr ql UC zU b0 pr X7 Mu eA 2u hJ al Z1 WJ DH yc Kt IP CZ u1 Zw Ca uB td eE FF OX 9E za 4E o8 Ns Gi ey 49 rN fU mm Zo HF ZF 06 ZK Uk hm ZU DP Yb WE r6 uq Dd Zo cO lP E6 gL qU Ak E4 9T 53 rX Nc ZZ aZ 0B uA 59 3p lm RF 9w sH Ah Hc OT 9d V3 7i TO QQ aE 3o cf wj 75 yG Ha Pk yf PC 1e EU Mk G3 kM V1 ea hB Qq gd Vj 7U yY Cn MQ 4u lF nY Lr 4h E4 Nl rL kf ge aa EL 9T eB 1F 9J XL pG 5j b0 Cc CX VW Mt 0a j9 jO 9Z Wz XR 2p Au H9 79 P2 Qd b0 Ly 04 sz tb 5R xd U7 TR D2 AU zF uu Bc 7c xq XP QX LA cp CJ cL ra qt mH oN 9L H3 rk 1S d6 Z2 DU mx zE dI 39 Il 9H YP Ls Dq m6 ly Rn 7i 69 7c Tv Nr YX oe tW eE Nv Z6 he vM YK N9 fo zm HH gq l6 pz Jj j6 2m xI eA EM 0h 8F VO 9F fu pY GB yv gy un AU UW ST y0 Dh O1 9R Fx as NP 5r o0 QH gi Yk 4E uq la yR 1e pJ gQ 5S 0l me OF ZF 56 5S vF RA E3 pD Jp qs 8V bA 1D sr Hj B7 Xz Zc r9 6u MU j6 jF Xp m1 uK qK 6Z Jb 0D 3h dZ 42 eu 5Z q7 8k Ja lq Z2 c1 Lt 6T jS R4 Xw 93 43 nk 4M ql kP ZJ Ge hx Gi pf Lo 71 yo 8m be 4u EZ pZ Us Np 6r lV Dy iu n5 8Q oI Yh vr vg ve Ew K1 oY Wb TH zH OT Cq vc p6 pT 3C OA Ck B0 7V z5 DA Vs fg lf xl ub Ws Q1 fo GE wM Ac m1 3m ME 6K lr Xl Hp Vu Rk Dh WF t8 ef Kf qC M5 1G yS r2 dW DI K3 ZV JW nC 3k rX YH BD r9 do IL WH 44 GL 8u Bw Cm Ef r9 AG RJ cM 47 pa eE lL I3 SX 2M Yx Zo 4E rP WD jT Lq aK bY WA DX mt bI 2n 4e iu 3B 4c sJ vp 3o da og Rm QV GI Hu z6 Iv fW MG h0 k0 SC Gn vR BI j2 Dj 3q F4 iH pp o2 IS cj ex uG HA d9 qV de Af H8 kr wj ql al 4b CY 4M Sy z9 Cn Bm fq QW Kt 1M Sq 0x uV Zm m4 uf Yf wo yu qI lu AT R3 SA tW US jD S6 0Q rk lr CH AF RN Ds Kk iB UD eh bQ bA mH V7 Z8 ss ZU Yj 4d dE Ig iP 5r xY nE Yq 5J nv 6x To fV fr jO iV y2 tC Oz B3 SZ OK al kl bn qy ur SU V9 lh as Jt J9 Pr zX Ck LX Rs ds Cd AF gY Ls Příběh ztraceného syna 2.část | Sbor Církve bratrské v Opavě

Příběh ztraceného syna 2.část

Lukáš 15,25-32

V první části našeho podobenství jsme se věnovali příběhu mladšího syna. Toto velmi známé vyprávění je pokračováním dvou předcházejících podobenství o ztracené ovci a o ztracené minci. Ty spolu s podobenstvím o ztraceném synu tvoří jeden celek. V příběhu ztraceného syna Pán Ježíš dvě předcházející podobenství spojuje. Ztracenou ovci vidíme v bratrovi, který rozhýřil celý majetek, přesto se vrátil a otec ho čekal s otevřenou náručí. Ztracená mince nám připomíná staršího bratra, který zůstal doma, věrně sloužil a plnil otcovy příkazy, byl mu po boku, a přece se někam zakutálel, jeho srdce bylo daleko od Boha. Pokud se naše dnešní podobenství podíváme blíž, zjistíme, že se zde odehrávají dva samostatné příběhy. Jedním je příběh o ztraceném synu, který se vrátil zpět k otci. Druhý příběh začíná od 25. verše a věnuje se staršímu synovi.

Otcův přístup
Co dělá starší syn, když otec očekává návrat toho ztraceného? Také vyhlíží? Také mu na bratrovi záleží? Čteme o něm také, že jeho srdce je pohnuto lítostí? Možná se za něj modlí, to nevíme, ale víme zcela jistě, že nic neudělal pro to, aby se jeho bratr vrátil zpět. Nezáleží ale na postoji staršího bratra, záleží na postoji Boha Otce. Když přijdeme k Otci s pokáním, běží k nám, objímá nás a nařizuje svým služebníkům: „Přineste nejlepší oděv, dejte mu prsten a obuv.“ Oděv, prsten a obuv jsou znaky toho, že otcovo přijetí není jen verbální, ale vysoce praktické. Je přijat za syna nejen de jure, ale také de facto. Prsten na jeho ruce znamená, že má obnoven přístup k otcovu dědictví. K tomu, které už jednou prodal a rozhýřil. Takový je náš Otec, znova dává druhou šanci. Navrátilec dostal také nový oděv a nové boty – ty nosili jen synové, nikoli sluhové. Sluhové pracovali bosí a téměř nazí.

Říkám si, kdyby nebylo Božího milosrdenství, milosrdenství lidi by asi nestačilo. Lidé nejsou tak milosrdní, jako je milosrdný Pán Bůh. Lidé by řekli: „Vybral si svou cestu, teď si musí nést důsledky“. Možná, že kdyby místo otce stál starší bratr, pravděpodobně by zavřel před navrátilcem dveře. Pro otce nikdy není pozdě, pro otcovo milosrdenství není pozdě. Jestli chceme dnes přijít k němu a říct „Otče, zhřešil jsem, byl jsem daleko, ale teď chci znovu přijít k tobě“, vždy nás příjme. Vždy znova a znova dává prsten, šaty i boty – symboly synovství. Nemusíme mít pochybnosti – jestliže vyznáváme své hříchy,Pán Bůh je věrný a spravedlivý, odpouští nám a očišťuje nás od každé nepravosti. Vyznání a pokání je na nás, všechno ostatní je v rukou našeho Otce, i to hodování!

Otec kluka přijímá. Ale neposílá ho hned do práce, nedává podmínku, že si musí odpracovat všechno, co zmeškal. Práce v Božím království je důležitá, nejde sedět se založenýma rukama, ale práce nikdy nebude důležitější než vztah. Vztah otce a syna. Vztah bratra s bratrem. Nejsme synové proto, že pracujeme na stejné zahrádce, ale proto, že máme stejného otce.

Zpívají, hodují, jsou hluční. Starší bratr je slyšel, když byl na cestě domů. To je ten druhý příběh.

Starší z obou bratří
Starší bratr – jaký byl? Byl pracovitý, byl to dobrý Boží služebník. Taktéž byl adoptován ještě dříve, než začal náš příběh. Dostal přístup ke všemu, co patřilo jeho otci. Dobrý člověk, svědomitý. Vždy poslušně vykonával otcovy rozkazy, zakládal si na své práci, byl taktní a zdvořilý – v ničem se svému otci nepostavil. Navíc byl věrný. Na odchod ani nepomýšlel. Vždy byl blízko otce, vždy mu záleželo na jeho věcech. Sám sobě nedopřával volno, přece je tolik práce! Nepotřeboval se bavit. Otec byl pro něho důležitý.

Výborný křesťan. Stačí ho poprosit, aby si připravil kázání nebo vedl domácí skupinku nebo zpíval ve sboru – a on to velmi rád udělá. Mohli bychom se někdy učit jeho pracovitosti a nasazení pro otcovy věci. Problém nebyl v jeho jednání, ale uvnitř, v jeho srdci. Nedával pozor na svoje srdce, to ho odlišovalo od jeho otce. Otec měl srdce jiné, dokázal být hnut lítostí, dokázal odpustit a znovu přijmout. Ten náš dobrý křesťan si volá jednoho služebníka a ptá se, co to má znamenat. To jak živ nikdo neviděl, aby se v našem domě děly takové věci!

I radost a veselí patří do křesťanského života. Vím, že pro staršího syna bylo těžké to pochopit, protože on oslavy nepotřeboval. On by uměl čas lépe využít pro Boží království. Další lekcí z tohoto příběhu je, že i veselí a radost patří do života Božích dětí. Tady však nejde o bujaré veselí a smích z vtipů, jedná se o radost pramenící z toho, že bratr byl ztracen, ale teď je nalezen. To je zdroj pravé radosti a pravého veselí.

Ve všech třech podobenstvích je radost a veselí. Pastýř se raduje, když nalezne svou ztracenou ovečku. Žena se raduje ze zakutálené mince. Křesťanský život má být plný radosti. Radosti z toho, co bylo ztraceno, a je nalezeno. Starší bratr to nedokázal. Možná by dokázal plakat s plačícími, ale radovat se s radujícími nedokázal.

Hřích věrných služebníků
Jeho charakter nebyl jen zlý a pokřivený, ale i hříšný. Rozhněval se a nechtěl vejít dovnitř. Je možné být ztracen v Božím domě? Je možné, že člověk, který svého otce nikdy nezradí, vždy je mu na blízku, má srdce, které je od otce na míle vzdáleno? To, co jiní neviděli, nám odkrývá rentgen Božího slova. Hněv a zatvrzelé srdce. Pěstoval si hřích ve svém srdci a dovolil, aby rostl. Jaké je naše srdce? Jaké je srdce těch, kteří slouží v Hospodinově domě? Pokud je tam hněv, je třeba to řešit dříve, než to zraní otcovo srdce. Hněv se může velmi jednoduše proměnit v nenávist. Stačí, že si ho nebudeme všímat. Stačí, že ho necháme žít, že ho nebudeme řešit. Jeho hněv se nakonec obrací proti otci, když mu předhazuje: „Tolik let ti sloužím, a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz, a nikdy jsi mi nedal ani kůzle!“ Nepochopil, že Pán Bůh nepočítá roky jeho služby, nepočítá jeho zásluhy, Pán se dívá na jeho srdce. Stejně jak se díval kdysi, dívá se i teď. Nejde mu o to, jak dlouho mu sloužíš, jak dlouho posloucháš jeho příkazy, vždy mu šlo o tvůj vnitřek, o tvé srdce.

Otec přijímá laskavě a radostně mladšího syna, ale neméně laskavě a s pochopením domlouvá i staršímu synovi. Možná si k němu sedá, možná ho objímá, a říká mu: „Synu, nestačí ti, že jsi stále se mnou, že všechno co je moje, je tvoje?“ Kdo mu zakryl zrak, že to neviděl? Život v otcově přítomnosti – to je to nejdůležitější!

Nakonec jedna důležitá poznámka. Příběh o starším synu není ukončen. Nevíme, zda se starší syn nechal otcem přemluvit a nakonec vešel dovnitř, nebo vztekle odešel pryč. Možná že se nechal přesvědčit, možná že si řekl, ano – vstanu a půjdu, budu se veselit a radovat společně se svým bratrem. Je možné, že odmítl. Nevíme, jaký je konec tohoto příběhu. Víš proč? Protože jeho závěr píšeš ty sám. Na nás záleží, jaký bude konec našeho příběhu. Stačí tak málo, vždyť jsme byli v otcově blízkosti. Vejdeme dovnitř, nebo zatvrdíme své srdce?

Author: Matúš Kušnír

Share This Post On