Můj příběh: Patrik

Bylo mi tak kolem 20- ti roků. Už dřív jsem se ale zajímal o Boha. Říkal jsem si něco ve smyslu: „Že bychom tu byli jen proto, abychom z tohoto světa odešli a konec? Jaký to má význam? Je něco po smrti? V této době jsem na jednom olomouckém náměstí slyšel „kohosi“ kázat o vysvobození z alkoholu. Přestože sám jsem „jen“ kouřil marihuanu, zastavil jsem se u provizorního pódia a viděl kazatele, jak svědčí o svém vlastním životě. Byl uzdraven z alkoholismu díky Bohu, který sám se ho dotekl  svojí uzdravující mocí.

Zaujalo mě jeho svědectví a tehdy i já jsem přijal do svého srdce víru, osobu Ježíše. Jeho evangelium. Marihuany jsem se však nevzdal a dál jí „vesele“ pokuřoval. Také jsem potkal známého, který mi zadarmo přivezl pervitin a nabídl mi ho s tím, že je to výborný prostředek zahnání nudy a že pocítím takové přátelství, jako jsem to nikdy ještě nezažil. Je pravdou, že lásku jsem hledal. Něco vyššího. No tak jsem si vzal.

Vzápětí jsem se ocitl naplno v kolotoči drog, jejich výroby, poruch spánku, poruchy přijmu potravin a asociálního jednání, které mě přivedlo až do vězení. Teprve v něm, daleko od slibovaného přátelství, jsem si vzpomenul na Ježíše, od kterého jsem vlastně svým jednáním utekl. Tak, jak jsem stál v oné cele, sám, v pláči, jsem poklekl a v slzách prosil Boha o odpuštění všeho, co jsem provedl, a že jsem na něj zapomenul.

Netrvalo to dlouho a v mém srdci se ozval mě známý hlas, který mě znovu ubezpečil o své lásce a že na mě nikdy ani vteřinu nepřestal myslet. Vězení bylo jednoduché s Bohem. Ne, že bych tam znovu chtěl, ale v situacích, které mě tam potkaly, se mnou vždy věrně Bůh byl a držel mě v náručí.

Jsem křesťanem a nikdy to nechci změnit. Poznal jsem totiž, jak veliký je Bůh v odpuštění a milosti a lásce. Je osobní a je tu také pro tebe, i když jsi ve vězení nebyl. Je tu a podává ti ruku. Jedině On ti může pomoci nalézt klid a pokoj, který se rozhostí vždy v tvém srdci, když jen vyslovíš jeho jméno. Amen!

Autor příspěvku: Matúš Kušnír

Sdílej tuto stránku: