Můj příběh: Lenka

Jmenuji se Lenka a je mi 37 let. Obrátila jsem se cca před 3 lety. Ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh.

Vyrůstala jsem sice v nevěřící rodině, nicméně mě i mé bratry nechali rodiče jako miminka pokřtít a párkrát jsme byli na mši v katolickém kostele. V době dospívání jsem tíhla k východním naukám, hnutí New Age, józe, ale pokoušela jsem se hledat „pravdu“ i v křesťanství. Nic z výše uvedeného mě hlouběji nezasáhlo, u ničeho jsem dlouho nevydržela.

Mé obrácení přišlo pozvolna pod vlivem Božího slova. Jak k tomu došlo? Vedle nás bydlí mladá křesťanská rodina. Spřátelili jsme se. Naše děti začaly chodit do křesťanského oddílu, který soused vedl. S dcerou jsem četla postupně jakožto úkol do oddílu Janovo evangelium. Protože byla ještě dost malá, musela jsem jí to vysvětlovat a při tom jsem sama začínala chápat hloubku toho, o čem mluví.

Viděla jsem také, jak sousedi světí neděli, zatímco my jsme se lopolili kolem domku. Cítila jsem, že do svého života potřebuji vnést více „duchovna“. Ne jen se honit za materiálními věcmi. Rozhodla jsem se, že začnu světit neděli a jezdit s dětmi na bohoslužby do Církve Bratrské. Děti tam budou v besídce s kamarády z oddílu, takže je to bude bavit a já si v klidu zapřemýšlím nad kázáním. Manžel mě v tom rozhodnutí podpořil a občas se k nám přidal.

Zpočátku jsem kázání poslouchala jako dobré filosofické úvahy, ale postupně mě stále častěji osobně zasahovaly. Radši jsem se na ně přestala líčit, protože jsem opakovaně odcházela z bohoslužby se slzami v očích. Se slzami lítosti nad vlastním hříšným životem. A to nejsem žádná citlivka!

Nejezdila jsem na shromáždění pravidelně každou neděli, a tak se stalo, že až po půl roce jsem byla poprvé přítomná vysluhování Večeře Páně. Z kazatelny zazněla výzva, že k Večeři jsou zváni všichni, kteří věří v Krista jako svého spasitele a přijali křest. A tehdy, v ten okamžik mi došlo, že VĚŘÍM a že strašně moc toužím po tom, být také účastna na Kristově těle. Asi 3 měsíce po mě se obrátil i můj manžel.

Pán Bůh je živý. Důkazy toho pozoruji v našich životech. Třeba si nevím s něčím rady, nebo nerozumím nějaké pasáži z Bible, a hned v neděli je na to téma kázání, nebo dostanu odpověď v krátké době jiným způsobem. Vidím ovoce Ducha Svatého v postupné změně našeho smýšlení – například v otázkách rodinných financí, plánování rodičovství, vypořádávání se s neúspěchy nebo s nespravedlností.

Vím, že jsem na cestě víry teprve na začátku, ale chci po ní jít, vést po ní naše děti a nikdy z ní už nesejít.

Autor příspěvku: Matúš Kušnír

Sdílej tuto stránku: