Můj příběh: Ivo

Můj příběh o setkání s Ježíšem začíná někdy v období dospívání, kdy jsem se zajímal o nové věci, mezi které patřila i zvědavost co je psáno v Bibli. Dostalo se mi možnosti mít v ruce několik verzí Bible, ale žádné jsem nerozuměl, nevěděl jsem, o čem se tam píše. Snad dětská Bible byla s obrázky, z čehož se dalo vyrozumět, že jde o nějaké historické příběhy, mnohdy ovšem velmi drastické.

K dalšímu setkání došlo až ve zralé dospělosti v jiném působišti, kdy jsem měl manželku, práci, ale nebylo to úplně vše tak, jak si člověk většinou představuje. Nebyl jsem zcela spokojený ani doma, ani v práci. Snad to poznala má tehdejší kolegyně v zaměstnání. Přišla za mnou s otázkou: „A co Pán Ježíš?“ Přímo jsem se lekl, co s tím za mnou chodí? Mé překvapení ji však asi nezaskočilo a zvala mne do společenství, které navštěvovala. Jednalo se o společenství, které vedl americký misionář, který přijel počátkem 90.let do České republiky, aby zde zvěstoval evangelium. Společenství bylo velmi charizmatické, o to více jsem zde očekával spíše nějakou senzaci než setkání s Ježíšem. I když není setkání s Ježíšem senzační?

Kolegyně, která mne do tohoto prostředí přivedla, byla u zrodu tohoto společenství a blízkou spolupracovnicí pastora. Byla jednou z tlumočnic jeho kázání z angličtiny. Časem mne seznámila i s pastorem se kterým jsem měl možnost občas prohodit pár slov. Bylo z něj cítit něco silného, mocného. Získal si mou důvěru, přemýšlel jsem o tom, jak mluvil o znovuzrození….o čem mluvil, jak mluvil a tak jsem si řekl, proč bych tedy také na výzvu nemohl reagovat.

Někteří pod mocnou silou jeho modliteb za přijetí Pána Ježíše do jejich života upadali do krátkého spánku, ale já jsem si řekl, že to ustojím a ustál jsem. To co však poté přišlo, jsem však opravdu nečekal. Bylo to všemocná, všeobjímající láska, krásná, nádherná, nepopsatelný stav. Kdo to prožil, ví o čem je řeč. Najednou jsem viděl, jak vše kolem dává smysl, vše stvořil náš Pán, vše je jeho dílo, Ježíš je můj spasitel.
Chtěl jsem co nejdříve přečíst Boží slovo, čím více jsem jej četl, tím více otázek přicházelo. Později se však stávalo, že věci, které jsem četl i poprvé, už znám.

Do společenství jsem po čase však již pravidelně nedocházel a nakonec přestal chodit úplně. Mým hlavním zájmem byla dcera, která přišla do našeho života. Myslel jsem si, že si doma vystačím s četbou Bible a modlitbou. Stále více a více mi však něco chybělo.

Asi po 1,5 roce mne oslovil člověk s otázkou víry, chodil do společenství nedaleko mého bydliště. Sám bych tam nikdy nešel, ale on mne tam uvedl, seznámil s prostředím a novými lidmi. Byl to Mirek Ševčík člen Církve bratrské. V tomto společenství jsem již zůstal a jsem v něm rád. Našel jsem zde Boží rodinu.

Autor příspěvku: Matúš Kušnír

Sdílej tuto stránku: