Historie sboru CB v Opavě

První shromáždění se konalo v květnu 1928 v budově obecné školy na Gabelsbergově dnes Mařádkové ulici. Jednalo se vlastně o evangelizační shromáždění na které br. Zíka sezval řadu svých známých – asi 35 osob. Do Opavy se pak přistěhovala věřící sestra Válková s rodinou do nádražního domku a tak Pán Bůh svým způsobem přidával nové věřící, takže se shromáždění udržela. V době hospodářské krize navíc mohli Zíkovi na svém štítinském statku dát zaměstnání řadě lidí a bratrům v Kristu. Prakticky až do roku 1938. A tady najdeme další příklad toho, jak Pán Bůh vyslýchá naše modlitby, i když mnohdy jinak, než si představujeme. Sboreček se rozrůstal. Nadšení a chuť byla prý veliká. Bratři chodili po Opavě a dívali se, která budova by se hodila pro modlitebnu a modlili se. Místo nového domečku však přišla mobilizace a nástup německé armády věřící rozehnal. Zdálo se, že je všemu konec, ale on to byl vlastně začátek. Po roce 1945 se věřící do Opavy vrátili a přišli i noví. Jakoby Pán Bůh šlehl kouzelným proutkem. Símě, které jakoby nevzešlo najednou začalo klíčit.

Shromáždění se konala v rodinách, ve kterých – podle dohody uzavřené v roce 1946 – shromáždění vedl vždy jednou měsíčně správce ostravského sboru. A to hned na třech místech – v sobotu odpoledne v Opavě u Gebauerů, v neděli dopoledne v Krnově u Víkových a tentýž den odpoledne na Štítině na statku bratra Zíky. Tragédií pro štítinské byl nástup komunistického režimu, zábor statku a odsouzení Miloše Zíky na 2 roky vězení, které mu prominuli, když se upsal k 10 letům práce na šachtě. Těžiště sborové činnosti se tak soustředilo do Opavy, kam se po válce v roce 1945 přistěhovaly dvě rodiny Gebauerovi a Kopečtí. Zahajovací shromáždění bylo kolem kulatého stolu v bytě Gebauerových pod vedením kazatele L.Rejchrta, v září 1946. V srpnu 1949 nastoupil do Ostravy br. kazatel Urban, který přijížděl do Opavy dvakrát i vícekrát v měsíci. Kruh posluchačů Božího slova se zvětšoval, byt byl už těsný, tak bratři si pronajali prostory opuštěné německé stavební firmy, které stavebně upravili a tak 16. prosince 1951 byla slavnostně otevřena první modlitebna Církve bratrské v Opavě v domě Na rybníčku. Od té doby bylo shromáždění pravidelně každou neděli odpoledne a ve čtvrtek večer biblická a modlitební hodina. Tehdejším soudruhům byla modlitebna trnem v oku, tak nám ji zbourali s odůvodněním, že tam budou stavět byty pro vojáky (dodnes je toto místo prázdné). Tak jsme si stavebně upravili další místnost a 10.10.1954 jsme zahajovali shromáždění v druhé modlitebně na Hany Kvapilové 9-11. 

Prvním kazatelem v Opavě byl br. kazatel Kostomlatský, který se dal do služby v 71 letech, nastoupil 19.8.1956 a věrně sloužil až do roku 1964. Během jeho služby se rozrostla práce nejenom s dětmi v besídce, ale i s dorostem, mládeží a pěveckým sborem. To se opět nelíbilo „soudruhům“. Poměrně hezkou modlitebnu, kterou si sbor vybudoval místo bývalé Stavební kanceláře na Hany Kvapilové, museli věřící odstoupit a vyměnit v roce 1962 za závadný vlhký tmavý byt bez sociálního zařízení na třídě Rudé armády dnes Olbrichově ulici. Zahajovací shromáždění ve třetí modlitebně 1.7.1962 uvedl kazatel Kostomlatský Žalmem 23 „Hospodin je můj pastýř“. Připomíná mi to zápas Izáka o studny, když Filištínští viděli jak se daří Izákovi, tak mu vždy zasypali studny. Izák se nedal odradit a kopal studny nové. Izák slyšel hlas Hospodinův – „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, neboť jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé símě kvůli Abrahamovi svému služebníku“ 1Moj. 26 12-32, 23. Můžeme vždy spolehnout na Hospodina, protože je to Jeho dílo, na nás je abychom kopali studny. 

Druhým kazatelem v Opavě byl od 24.října 1964 br. kazatel Heczko, který zde získal blízký vztah k věřícím na Ukrajině a v Rusku díky bratru Polínko, který jezdíval do Opavy. V Opavě sloužil až do 2.února 1971, kdy ho vystřídal bratr Stryja. Třetí modlitebna byla tmavá s vlhkými zdmi, plísní, nedalo se tam větrat, protože okna byly do rušné ulice a přístup byl dlouhou chodbou, která byla současně skladem přilehlého sklenářství. Sám církevní tajemník po té, co při návštěvě vdechl údajně ten příšerný vzduch prohodil: Prosím Vás, v tom žijete? Najděte si nějaké místo a my vám ho schválíme. Tak byl r. 1976 koupen dům na Hradecká 50, který byl adaptován a 26.6.1977 slavnostně otevřen sál, od té doby nastala desetiletá přestavba svépomocí celého domu. Nejprve sklepy se proměnily v jídelnu s kuchyní, sociální zařízení a kotelnu. Následně v půdních prostorách se zřídily místnosti pro besídku,  dorost, které alternativně sloužily jako noclehárna s wc a koupelnou a kancelář kazatele. Potom se dům „oblékl“ do nové fasády se střechou. Následovala modernizace bytu kazatele. 28.října 1984 byl instalován v Opavě br. kaz Pavel Urban, kterého vystřídal kazatel David Javornický 19.6.1988.

K obrovské změně došlo v období po roce 1989, kdy jsme prožili jisté probuzení. Rozjíždí se celá řada nových služeb ve věznici, nemocnicích, na školách. Rozšířili jsme sál o přísálí a vybudovali baptisterium ve kterém jsme pokřtili od 5.5.1991 do odchodu br.kazatele Javornického do června 1994 – 56 věřících. Přichází noví lidé a CB Opava, která byla dosud kazatelskou stanicí ostravského sboru se 1. ledna 1991 osamostatnila. Vznikl samostatný sbor, který pod sebou měl dvě stanice – v Krnově a na Štítině, kde shromáždění začala opět r. 1974. V té době vznikla poprvé myšlenka na vybudování střediska Elim, jako místo pro druhý sbor CB v Opavě, protože stávající modlitebna už kapacitně byla přeplněna a hledali jsme řešení pro tuto situaci. Celou věc jsme předkládali Pánu Bohu na modlitbách a čekali na odpověď.

Po odchodu kazatele Davida Javornického na theologický seminář CB v Praze na dva roky přijal službu v Opavě v letech  1994 -1996 br.kazatel Zdeněk Chromčák.

Po vikariátu v Opavě a Ostravě nastoupil službu v našem sboru Martin Profelt. Během jeho služby ještě první tři roky sbor početně rostl, proto jsme zahájili stavbu střediska Elim. Zakoupili jsme zdevastovanou kotelnu, která sloužila pro výstavbu sídliště, na kterou jsme vypracovali projekt, který by vyhovoval budoucímu církevnímu domu, ale také sociální činnosti. Pán Bůh vyslyšel modlitby dal nám prostředky a firmu a za rok byla stavba připravena k užívání. Potom došlo až do roku 2013 k útlumu duchovního i početního růstu sboru, proto jsme ve středisku Elim rozjeli a udržovali jen sociální práci.

Kazatelská služba Martina Profelta skončila v roce 2005, kdy na roční vikariát přišel David Kašper, kterého v roce 2006 vystřídal kazatel Karel Buba, jenž po celé své dvouleté působení pomáhal staršovstvu hledat vhodného kazatele pro opavský sbor. Tato akce nebyla úspěšná, tak Rada CB zde v roce 2008 umístila vikáře Samuele Fursta, kterému po tříletém snažení se nepodařilo absolvovat vikariát, takže od roku 2011 do 2013 jsme byli sborem bez kazatele. Bylo to období kdy nás Pán Bůh vychovával ale i zkoušel.

V roce 2013 přijal službu kazatele Tadeáš Staniek, který ještě tentýž rok z důvodu těžké nemoci službu ukončil, přesto nastartoval řadu sborových aktivit.

Pán Bůh vyslyšel naše modlitby a ještě v listopadu 2013 přijal službu v našem sboru kazatel Bc. Matúš Kušnír pod jehož vedením začal opět náš sbor růst. Prožíváme Boží požehnání a nyní nastalo naplnění původní vize založení  druhého sboru CB v Elimu.

připravil Pravdomil Gebauer

 

KAZATELÉ SBORU:

1956-1964 kaz. Antonín Kostomlatský
1964-1971 kaz. Stanislav Heczko
1971-1984 br. Karel Stryja
1984-1988 kaz. Pavel Urban
1988-1994 kaz. David Javornický
1994-1996 kaz. Zdeněk Chromčák
1996-2005 kaz. Martin Profelt
2005-2006 vik. David Kašper
2006-2008 kaz. Karel Buba
2008-2011 vik. Samuel Fürst
2013 kaz. Tadeáš Staniek
2013-dosud kaz. Matúš Kušnír