Elim Opava

Pravdomil Gebauer: Trochu historie

Počátky Elimu sahají do porevolučního období po roce 1989 za služby kazatele Davida Javornického, kdy do sboru přicházeli noví lidé. V modlitebně začalo být příliš těsno.

Hledali jsme, jak tuto situaci řešit. Jednou z alternativ bylo založit v Opavě druhý sbor CB. Práce dorostu byla tenkrát rozvinuta na sídlišti v Opavě-Kateřinkách. Když povodeň na Moravě v roce 1997 velmi zasáhla i toto sídliště a probíhaly úklidové práce, měl magistrát města dilema, co s opuštěnou kotelnou, která už dosloužila svému účelu. V pořadí zájemců jsme byli až na třetí příčce. Velké modlitební úsilí ale přineslo své ovoce, první dva uchazeči nakonec odmítli a nabídka přešla na nás. I tímto způsobem se zjevila Boží vůle jít do toho. Modlili jsme se na místě, a potom, když jsme všichni cítili, že Pán Bůh nám v tom požehná, jsme udělali krok víry, nabídku přijali a spoléhali na Boží vedení.

Na radu kazatele Jaroslava Orawského jsme z důvodu financování založili v roce 1998 Elim Opava. Od prvopočátku jsme projekt připravovali k realizaci jako sborový dům (velká a malá klubovna, byt kazatele, kancelář kazatele a ředitele Elimu, kuchyňka z kavárnou. dvě garsoniéry pro krizové centrum). Za rok a půl byla stavba v hodnotě 20 mil. Kč dodavatelským způsobem dokončena. Finance na tuto stavbu nám dal Pán prostřednictvím řady sponzorů a bratra podnikatele, kterému se finančně dařilo. Také stavební firma byla ochotna stavět s rizikem případně opožděných plateb.

Zpočátku se tam rozvinula práce dorostu – Awana, různé zájmové kroužky, nízkoprahové aktivity pro školní mládež, dobrovolnická činnost a sociální práce. Postupně však členům sboru ubývaly síly, duchovní práce postupně vymizela a rozvíjela se především práce sociální. Nyní jsme opět na začátku. Máme ve sboru nového kazatele, sbor roste, máme zase plnou modlitebnu a rozhodli jsme se naplnit vizi, kterou měl sbor před léty od Pána Boha. Zakládáme v Elimu druhý sbor CB v Opavě.

 
Tomáš Kolman: Cesta do Elimu a začátky nové práce

Když jsme v roce 2014 poprvé přijeli do Opavy a seděli v kanceláři kazatele, vypadalo všechno strašně vzdáleně a mlhavě. Už od začátku to ale bylo, no, přinejmenším neobvyklé. S Matúšem (místním kazatelem) jsme se neznali, už po hodině před nás ale položil nabídku, abychom se do Opavy přistěhovali a vedli tým, který by v Elimu založil novou stanici. Domluvili jsme se, že se budeme modlit a do konce léta 2015 mu s manželkou dáme vědět své rozhodnutí. K tomu ale nedošlo. Potřebovali jsme ještě celý zbytek roku, něž jsme mu mohli říct, že do Opavy nejdeme.

Bez ohledu na to, jak jsme se modlili, jsme ani po více než půl roce nebyli o moc dál. Žádné jasné Boží povolání nepřicházelo, a i když jsme viděli mnoho důvodů, proč do Opavy jít, stálo proti nim neméně důvodů, proč zůstat v našem stávajícím sboru. A bez vědomí toho, že Opava a Elim je naše místo, jsme se do toho pustit nechtěli.

Mrzelo mě to, ale tím pro mě byla celá věc uzavřená. Ačkoliv vlastně ne. Zabouchli jsme si dveře, to jsem věděl, ale modlil jsem se dál.

Následující dva měsíce jsme si postupně začali uvědomovat věci, které nám předtím nedocházely, nebo ne v takové míře. Jasné Boží ano nepřišlo, a přece jsme na začátku března znovu volali do Opavy se společným rozhodnutím a přesvědčením, že tam naše místo je. Nyní, o rok a půl později, už v Opavě (dokonce přímo v budově Elimu) bydlíme a začínáme pracovat na vzniku stanice. Místní staršovstvo totiž nikoho jiného ani hledat nezačalo. Došli k přesvědčení, že Bůh si to zařídí sám. A měli pravdu. Dokonce i bez konkrétní odpovědi nás sem dovedl a mě už by to mělo přestat překvapovat, protože tímhle způsobem mě Bůh vedl v podstatě v každém větším rozhodnutí.

Ještě než jsme se přistěhovali do Opavy, hodně jsem se modlil za to, aby Bůh pro nás připravil cestu. Moc jsem stál o to, za co prosil Mojžíš v knize Exodus 33,12-17. A objevují se střípky, které ukazují, že Elim má své místo v Božím plánu, že tu opravdu nejsme omylem.

Ale to všechno jsou jen drobnosti, to důležité teprve stojí před námi: připravit tým lidí, kteří ze stávajícího sboru vyjdou na nové místo; společně hledat a objevit způsob, jakým budeme pracovat; najít cestu k lidem, kteří žijí kolem nás, z oken se dívají na Elim a neznají Krista.

   
Matúš Kušnír: Elim z pohledu kazatele

Potřebujeme se poučit z chyb minulosti. V Elimu chvíli běžela Awana jako kontaktní služba (2003-2007). Věnoval se jí obdarovaný bratr se svou manželkou, bydleli v budově Elimu. Ukázalo se však, že kontaktní služba sama o sobě není dostačující. Mladí lidé navštěvující Awanu potřebují ještě jinou komunitu, které říkáme místní sbor. Potřebují být postaveni před výzvu k následování Krista a následné ukotvení ve sborové rodině. Ta awaňácká nestačí. Rodina, která vedla kontaktní službu, se z Elimu odstěhovala a veškerá duchovní aktivita skončila.

Následně sbor nabídl možnost bydlení v Elimu rodině misionářů (2007-2012). Byl to skvělý nápad, vypovídal o snaze změnit běh dění a nenechat duchovní život v Elimu na pospas jeho osudu. Pochybení však spočívalo v tom, že jsme je ponechali samotné, bez podpory, bez týmu lidí, kteří budou spolu s rodinou misionářů zvěstovat evangelium. Nepodpora této misijní práce se projevila také ze strany vedení Elimu.

Proto, poučeni z minulosti, jsme se rozhodli vyměnit ředitele Elimu. Ten ať připraví prostředí pro nově vznikající duchovní práci a stane se jakýmsi garantem otevřenosti obecně prospěšné společnosti vůči misijní práci. Dále jsme se rozhodli povolat vedoucího stanice sboru; zformovat tým lidí, kteří odejdou z mateřského sboru a budou tvořit základnu sboru nově vznikajícího; spolu s ním jmenovat úzký tým vedení stanice, jakousi radu stanice, která společně s vedoucím bude nositelem vize sboru a bude mít odpovědnost za svěřenou skupinu lidí. Zároveň chceme dát novému týmu na novém místě co největší svobodu, aby si mohl své věci spravovat samostatně.

Bylo by nezodpovědné, pokud bychom se měli spokojit s krátkodobou pomocí potřebným – krátkodobou z pohledu věčnosti – a nezvěstovali jim dobrou zprávu o Ježíši Kristu. Nepomohli bychom jim tak v zásadních věcech, kterými jsou záchrana od hříchu, proměny života díky oběti Ježíše Krista.

    
Ivo Vaněček: Poznámka ředitele

Právě jste si přečetli tři pohledy členů CB na Elim v Opavě, na jeho prvopočátky, na jeho vývoj či zcela čerstvé zprávy o věcech, které se dějí. Prvotní nadšení i vize nějakého projektu jsou krásné, ale pokud u toho není Pán Ježíš, můžeme se snažit sebevíc a nic nám to nepomůže. Elim měl roznorodá období – naplněná růstem, krizí, obnovou činnosti, ale vždy tam šlo především o sociální práci. Duchovního v jeho působení příliš nebylo.

Nyní je mým úkolem uvést ve spolupráci s novým duchovním vedením Elim tam, kde měl být od prvopočátku. Pán má trpělivost a má to ve svých rukou. Také jsme převzali věci z minulosti, které ještě nejsou srovnané, především závazek u banky ve formě nesplaceného dluhu ještě z doby budování Elimu. Jsme si vědomi, že to nebude jednoduché, ale práce na Božím díle začíná. Bude to krásná práce!

    
Autoři:
Pravdomil Gebauer, starší sboru CB Opava
Tomáš Kolman, vedoucí stanice sboru v Opavě-Kateřinkách
Matúš Kušnír, kazatel sboru CB Opava
Ivo Vaněček, ředitel Elim Opava, o.p.s.

Napsáno pro Bránu 12/2016

Autor příspěvku: Matúš Kušnír

Sdílej tuto stránku: