Můj příběh: Marie
Čvc24

Můj příběh: Marie

Vyrůstala jsem v neznalosti Pána Ježíše. Po revoluci mi jeden mladý muž dal pozvánku na evangelizaci. Se zájmem jsem si přednášku poslechla, a následně se nechala pozvat na nedělní bohoslužbu. Píseň „Pán Bůh je láska“ mě hluboce zasáhla a ovlivnila můj...

číst dál...
Můj příběh: Pravdomil
Čvc21

Můj příběh: Pravdomil

Vyrůstal jsem v ovzduší věřících lidí. V našem bytě se po druhé světové válce scházeli křesťané. Nikdy jsem nepochyboval o existenci Boha. Oslovilo mě Boží slovo v trhacím kalendáři, následné kázání a rozhovor s bratrem kazatelem jsem zakončil modlitbou s vyznáním...

číst dál...

Mirek Ševčík

Píseň: Vyprahlá země. Zpívá a hraje k chvále Pánu Bohu Miroslav Ševčík (1994)

číst dál...
Můj příběh: Ivo
Pro17

Můj příběh: Ivo

Můj příběh o setkání s Ježíšem začíná někdy v období dospívání, kdy jsem se zajímal o nové věci, mezi které patřila i zvědavost co je psáno v Bibli. Dostalo se mi možnosti mít v ruce několik verzí Bible, ale žádné jsem nerozuměl, nevěděl jsem, o čem se tam píše. Snad dětská Bible byla s obrázky, z čehož se dalo vyrozumět, že jde o nějaké historické příběhy, mnohdy ovšem velmi drastické. K dalšímu setkání došlo až ve zralé dospělosti v jiném působišti, kdy jsem měl manželku, práci, ale nebylo to úplně vše tak, jak si člověk většinou představuje. Nebyl jsem zcela spokojený ani doma, ani v práci. Snad to poznala má tehdejší kolegyně v zaměstnání. Přišla za mnou s otázkou: „A co Pán Ježíš?“ Přímo jsem se lekl, co s tím za mnou chodí? Mé překvapení ji však asi nezaskočilo a zvala mne do společenství, které navštěvovala. Jednalo se o společenství, které vedl americký misionář, který přijel počátkem 90.let do České republiky, aby zde zvěstoval evangelium. Společenství bylo velmi charizmatické, o to více jsem zde očekával spíše nějakou senzaci než setkání s Ježíšem. I když není setkání s Ježíšem senzační? Kolegyně, která mne do tohoto prostředí přivedla, byla u zrodu tohoto společenství a blízkou spolupracovnicí pastora. Byla jednou z tlumočnic jeho kázání z angličtiny. Časem mne seznámila i s pastorem se kterým jsem měl možnost občas prohodit pár slov. Bylo z něj cítit něco silného, mocného. Získal si mou důvěru, přemýšlel jsem o tom, jak mluvil o znovuzrození….o čem mluvil, jak mluvil a tak jsem si řekl, proč bych tedy také na výzvu nemohl reagovat. Někteří pod mocnou silou jeho modliteb za přijetí Pána Ježíše do jejich života upadali do krátkého spánku, ale já jsem si řekl, že to ustojím a ustál jsem. To co však poté přišlo, jsem však opravdu nečekal. Bylo to všemocná, všeobjímající láska, krásná, nádherná, nepopsatelný stav. Kdo to prožil, ví o čem je řeč. Najednou jsem viděl, jak vše kolem dává smysl, vše stvořil náš Pán, vše je jeho dílo, Ježíš je můj spasitel. Chtěl jsem co nejdříve přečíst Boží slovo, čím více jsem jej četl, tím více otázek přicházelo. Později se však stávalo, že věci, které jsem četl i poprvé, už znám. Do společenství jsem po čase však již pravidelně nedocházel a nakonec přestal chodit úplně. Mým hlavním zájmem byla dcera, která přišla do našeho života. Myslel jsem si, že si doma vystačím s četbou Bible a modlitbou. Stále více a více mi však něco chybělo. Asi po 1,5 roce mne oslovil člověk s otázkou víry, chodil do společenství nedaleko mého bydliště. Sám bych tam nikdy nešel, ale on mne tam uvedl, seznámil s prostředím a novými lidmi. Byl to Mirek Ševčík člen Církve bratrské. V tomto společenství jsem již zůstal a jsem v něm rád. Našel...

číst dál...
Můj příběh: Lenka
Lis26

Můj příběh: Lenka

Jmenuji se Lenka a je mi 37 let. Obrátila jsem se cca před 3 lety. Ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh. Vyrůstala jsem sice v nevěřící rodině, nicméně mě i mé bratry nechali rodiče jako miminka pokřtít a párkrát jsme byli na mši v katolickém kostele. V době dospívání jsem tíhla k východním naukám, hnutí New Age, józe, ale pokoušela jsem se hledat „pravdu“ i v křesťanství. Nic z výše uvedeného mě hlouběji nezasáhlo, u ničeho jsem dlouho nevydržela. Mé obrácení přišlo pozvolna pod vlivem Božího slova. Jak k tomu došlo? Vedle nás bydlí mladá křesťanská rodina. Spřátelili jsme se. Naše děti začaly chodit do křesťanského oddílu, který soused vedl. S dcerou jsem četla postupně jakožto úkol do oddílu Janovo evangelium. Protože byla ještě dost malá, musela jsem jí to vysvětlovat a při tom jsem sama začínala chápat hloubku toho, o čem mluví. Viděla jsem také, jak sousedi světí neděli, zatímco my jsme se lopolili kolem domku. Cítila jsem, že do svého života potřebuji vnést více „duchovna“. Ne jen se honit za materiálními věcmi. Rozhodla jsem se, že začnu světit neděli a jezdit s dětmi na bohoslužby do Církve Bratrské. Děti tam budou v besídce s kamarády z oddílu, takže je to bude bavit a já si v klidu zapřemýšlím nad kázáním. Manžel mě v tom rozhodnutí podpořil a občas se k nám přidal. Zpočátku jsem kázání poslouchala jako dobré filosofické úvahy, ale postupně mě stále častěji osobně zasahovaly. Radši jsem se na ně přestala líčit, protože jsem opakovaně odcházela z bohoslužby se slzami v očích. Se slzami lítosti nad vlastním hříšným životem. A to nejsem žádná citlivka! Nejezdila jsem na shromáždění pravidelně každou neděli, a tak se stalo, že až po půl roce jsem byla poprvé přítomná vysluhování Večeře Páně. Z kazatelny zazněla výzva, že k Večeři jsou zváni všichni, kteří věří v Krista jako svého spasitele a přijali křest. A tehdy, v ten okamžik mi došlo, že VĚŘÍM a že strašně moc toužím po tom, být také účastna na Kristově těle. Asi 3 měsíce po mě se obrátil i můj manžel. Pán Bůh je živý. Důkazy toho pozoruji v našich životech. Třeba si nevím s něčím rady, nebo nerozumím nějaké pasáži z Bible, a hned v neděli je na to téma kázání, nebo dostanu odpověď v krátké době jiným způsobem. Vidím ovoce Ducha Svatého v postupné změně našeho smýšlení – například v otázkách rodinných financí, plánování rodičovství, vypořádávání se s neúspěchy nebo s nespravedlností. Vím, že jsem na cestě víry teprve na začátku, ale chci po ní jít, vést po ní naše děti a nikdy z ní už...

číst dál...